Ten, kdo chce žít, potřebuje nevyhnutelně peníze. Ty jsou něčím, bez čeho se už dnes určitě neobejdeme, protože máme vysoké nároky, které nejsme schopni vlastními silami uspokojit a jsme tak nuceni si je pořizovat právě za peníze od jiných lidí. A to je důvod, proč si někde takové peníze vyděláváme, a proč také záleží na tom, kolik jich za svoji práci dostáváme.
Prostě pracujeme a chceme, aby nás za to dost dobře zaplatili. Chceme tedy mít výplaty v adekvátní výši.
Jenže jsme si jisti, že s penězi vystačíme, když nám řekne budoucí zaměstnavatel uspokojivou cifru, již nám hodlá vyplácet? Často vlastně ne. Protože je obvyklé, že zaměstnavatelé v podobných chvílích uvádějí, jakou poskytnou svým lidem hrubou mzdu. A to ještě nejsou peníze, které nakonec také zaměstnanci dostanou, protože lidem se dostává pouze čistá mzda, jež je něčím třeba i výrazně odlišným.
Než z hrubé mzdy poskytované zaměstnavatelem vznikne právě zmíněná mzda čistá, která je určená k uspokojování potřeb jednotlivých lidí, musí se odečíst nejprve daň z příjmu a poté i sociální a zdravotní pojištění. Tomu se nikdo nevyhne. Nanejvýš se dá někdy snížit ona odváděná daň o nějakou tu slevu na dani, to však jedině v konkrétně vymezených případech.
A tak dostáváme i citelně méně než onu nám slíbenou hrubou mzdu. A nic s tím nenaděláme. Můžeme si tak leda v předstihu spočítat na internetové kalkulačce, kolik z hrubé mzdy dostaneme, a podle toho se rozhodnout, zda takové finanční podmínky akceptujeme nebo raději půjdeme pracovat někam jinam, kde nám nabídnou víc. Samozřejmě za předpokladu, že je nějaká jiná a lepší práce k sehnání, což nemusí být jisté.
Ovšem vždy bychom si měli podobně spočítat, kolik nám zaměstnavatelé dají a kolik nám zůstane, abychom měli jistotu, že budeme schopni vyžít. Protože když si na sebe nevyděláme, pochopitelně zbývá nutnost utahovat si opasek.
