Alberto Vojtěch Frič nebyl slavným propagátorem Sokola, ale byl synem místopředsedy této organizace. Narodil se roku 1882 a do vínku dostal toulavou krev. Na svých toulkách se dostal až do Jižní Ameriky.
· Co ho tam vedlo?
o Jeho láska ke kaktusům.
o Tyto píchavé rostliny mu prostě natolik učarovaly, že se dokonce v Evropě proslavil pod přezdívkou „Lovec kaktusů“.
Během svých cest navštívil desítky domorodých kmenů v Paraguayi, Brazílii, Argentině. Nesbíral ale jen kaktusy. Sestavil neuvěřitelných třicet šest slovníků indiánských jazyků, pořídil stovky fotografií a do Evropy dopravil několik tisíc zajímavých předmětů. Indiáni se k němu rozhodně nechovali nepřátelsky. Svědčí o tom i fakt, že mu dali i své domorodé jméno. Podle domorodců se jmenoval Niodčik. Své jméno si pochopitelně musel vysloužit. Znamenalo Bílý krokodýl a získal ho tím, že se jednou ubránil pouhým nožem rozzuřené krokodýlí samici. V Paraguayi dostal další přezdívku. Zřejmě pro svou postavu, která místní muže převyšovala, se mu přezdívalo „Dlouhý lovec“.
Jeho dílo mohlo být jedinečné
Velice záslužné bylo to, že se snažil o velkou osvětu. Chtěl vyvrátil zažité mýty o krvelačných indiánech, před kterými si nikdo není jistý svých životem. V tomto případě se mu příliš nedařilo.
· Na svých výpravách se dokonce i oženil s indiánskou kráskou, se kterou měl dceru.
Konec svého života ale prožil doma, v Čechách. Muž, který přežil napadení krokodýlem, jaguárem, dokázal přežít v divočině, se doma škrábl o hřebík u králíkárny a zemřel na tetanus. Stalo se tak necelého půl roku před koncem druhé světové války. Souborné dílo, které chtěl ze svých vzpomínek i artefaktů vytvořit, už nestihl, a tak jeho skleníky s kaktusy zanikly a jedinečné etnografické sbírky se rozptýlily po celém světě. Najdeme je v muzeích v Praze, Berlíně, New Yorku i Petrohradě.
